Vladimír Bureš 25.02.2021
Ne, že by k tomuto tématu toho bylo napsáno málo, ale… informací není nikdy dost. Neřešme zde extrémy, jak z hlediska místa pobytu, tak ani dle typu činnosti v přírodě. Zaměřím se na běžnou vysokohorskou turistiku až lezení ve středních velehorách. Předpokládám, že málokdo jede do hebké náruče drsné přírody poprvé a neoplývá vlastními zkušenostmi ani přehršlí hadříků ve skříni (a které nebude chtít měnit, ať jsou, jaké jsou).
Základem oblékání je princip cibule. Není povinný, ale je nejrozšířenější a osvědčený. Což je více vrstev, mezi nimiž zbývá prostor pro cirkulaci vzduchu. Funguje tak i nafukovací karimatka či spacák. Proč to? Když budu mít na sobě 2 vrstvy (po 100 g/m2), bude mně zima. Když si vezmu 4vrstvy po 50 g/m2, bude mně tepleji. Nejde totiž jen o tkaninu, ale právě o ten vzduch, zahřátý tělesnou teplotou. Vrstev může být celkem až 5, tedy na trup. U „nožní“ části těla je to kapku jinak. Rozšířený názor je, že současné materiály princip cibule změnily, kdy spojují vlastnosti více vrstev do jedné. Což je ovšem pravda jen částečně. I celoroční pneumatika u auta funguje, ale zimní či letní plně nenahradí. Rozdělme si oblečení na okrajové části těla, vrch a spodek.
Čepice, to je dost o zvyku. Záleží na podmínkách, jestli zvolit teplejší, každý má rád na hlavě něco jiného. Jen upozorním na 2 věci – neměla by na hlavě při delším nošení svědit (nepříjemné hlavně v noci ve spacáku) a měla by být použitelná pod přilbu (i turisté chodí žlaby a traverzy, kde padá kamení). Dobrým vynálezem jsou multifunkční šátky. Nahradí tenkou čepici, ochrání krk před sluncem atd. Rukavice jsou základ, k omrzlým rukám přijdeme poměrně rychle. Tady bych „cibuli“ nedoporučil, ve více vrstvách jsou obvykle ruce napěchované, což zhorší krevní oběh a přijít k omrzlinám je snazší. Prstové či palčáky? To záleží na podmínkách, co já osobně snesu i na tom, co míním podnikat. Dobrá volba jsou tříprstové, je v nich menší zima proti prstovým, ale mohu fotit či manipulovat s přezkou batohu a karabinou. Ponožky, to je velmi důležitá a hojně podceňovaná záležitost. Lépe jedny dobré, než vrstvit jich vícero. Nebudou se tak po sobě posouvat a způsobovat otlaky. Měly by dostatečně hřát, odvětrávat, tlumit nárazy a sedět bez pootočení na noze. Toho všeho lze dosáhnout při správně zvolené konstrukci s použitím různých materiálů odlišných vlastností. V botě musí zůstat dost volného místa, protože noha působením „horodřiny“ naroste o cca 0,5 cm. A pro úplnost k botám, kožené nebo syntetika? Kůže má nadále své opodstatnění, mj. kožené botky mají delší životnost. Na druhou stranu jsou kapku těžší a faktem je, že 1 kg na noze je jako 6 kg v batohu.
Oblečení rozdělme na spodek a vrch. Vrchem začněme, můžeme zde obléci až 5 vrstev.
Co se týče spodku, tedy kalhot, zase jsme u těchto 3 vrstev. Jen upozorňuji, že takto za běžných teplot (třeba i při -5°C) nemůžeme s batohem jít, bude nám příliš teplo. Takže určitě vynechejme vrstvu č. 2, tedy fleece. V batohu do hor v podstatě stačí prádlové spodky a membránové kalhoty. Přes den jsem přece v pohybu, zahřeju se, a pak stejně zalezu do spacáku. Ovšem u spodního prádla na rozdíl od trička v daleko větší míře platí, že každý nesnese syntetické materiály. Což stále vrací do hry i tu zavrhovanou bavlnou.
A proč 5 vrstev, když jsem uvedl jen 3? Protože na termotriko a fleece mikinu mohu dát v případě velké zimy a pobytu ne jednom místě vrstvu další, svetr z funkčního materiálu nebo softshellovou bundu. Obvykle na takovou bundu ovšem nedojde a jen zabere kupu místa v batohu. Softshell, lehce zjednodušeně řečeno, nahrazuje – a nepříliš dokonale, bundu „membránovku“ a zároveň fleece mikinu. Tenký fleece je totiž nalaminován jako podšívka softshellu. Vrstva č. 5 může být peří (nebo podobný, lehký syntetický materiál). Což v sezóně ve středních velehorách je luxusem, který neodpovídá poměru doby využití proti nošení v batohu.
Při výběru velikosti oblečení berte v úvahu právě vrstvy, které budou pod tou kterou vrstvou. Oblečení do hor máme přece pro aktivní pohyb, nesmí nikde omezovat pohyb. Často se v přírodě, bohužel, potkáme s vodou shora, tedy se sněhem a deštěm. Sníh neřešme, ať si sype, s tím si membrána poradí. A vodu vlastně také ne, s ní si stejně neporadí nic. Nejlépe, když prší, zalézt do stanu či chaty. Pod pláštěnkou či pončem chodit nelze, utopíme se ve vlastním potu. Deštník ochrání jen z části a trvale blokuje jednu ruku. A co ta membrána? Přece je do takových podmínek konstruována? Ano, je, ale přírodní zákony platí i pro ni. V případě extrémní vzdušné vlhkosti není prostě kam odvětrávat a membrána-nemembrána, budeme mokří.
Pokud zvolíte Faramugo, budeme rádi. A nebudete první, vše jsme už sami otestovali. Nešijeme v Česku masově, nemáme výrobnu uniforem. Máte vše s puncem jisté exkluzivity.
FARAMUGO, VÁŠ ČESKÝ HOROKREJČÍ. My šijeme pro člověka, jiní šijí pro lidi.
A přečtěte si na blogu retro článek Jak jsme se oblékali do hor.
