Vladimír Bureš 25.02.2021
Jaké náměty máme na našich outdoorových multifunkčních šátcích? Získáváme je díky celé řadě parádních zážitků.
Zajeli jsme tehdy do Francie. Koncem jara, celkem brzy. Že s pár kamarády, co tam ještě nebyli, vyběhneme na Mont Blanc. Formou přechodu z Chamonix. Přes ledovec Mer de Glace, na pláň u Aguille di Midi, cestou dáme Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit. A taky ten Blanc. Ještě jsme mrkli na severku Grandes Jorases, kde jsme kdysi lezli. Člověk míní, příroda mění…. Bylo tak hnusně, že jsme došli jen pod Tacul. Nalehli jsme na vzduch, zlomeni o 45°, vítr nás vrátil do správné tělopolohy. K tomu ta zátěž. Našel jsem dole na ledovci 2,2 kg těžký krystal křišťálu. To přece sběratel nevyhodí. Jenom, nést to dolů přes vrchol, nic moc. Část výpravy odjela domů na Slovensko. Zbylá část popojela do Randy, ve švýcarském Wallisu. Vyběhli jsme nad chatu, postavili stany. Že dáme Dom, nejvyšší to kopec Švýcarska, 4.545 m. Ostatní zůstaly u stanů. Léčili se z utrpěných šrámů na Blancu. Pivo na psychiku nezabírá a tady je drahé. Pro mě šlo o přípravu na Korumdy East, 6.384 m. V té době nejvyšší nevylezený kopec střední Asie. Odjezd za pár dní, aklimatizaci jako když najdeš. Takže Dom, sólo severozápadní hranou, Festigrat. Krásný, klasický výstup. A k tomu i parádní čas, 5 h. nahoru a dolů (po letech jsem si zopákl, jen čas byl o dost horší). Vyšla parádní vrcholová fotka. Na samospoušť, jedna z těch, co mám rád. Zima, větrno, ale skvělá dohlednost. Defilé Monte Rosa, Matterhorn, Weisshorn, Dent d´ Hérens. To nej, co Alpy nabízí….. Pěkně vlály vlaječky. Dovezl jsem si je před pár měsíci z Langtang Himálu v západním Nepálu.
